Hukot z nebe :)

Rozhodl jsem se napsat o jednom dni D, který nastal v mém životě. Myslím, nebo věřím, že je to (a bude) jeden z největších dnů D :) Tak se s vámi podělím o zážitek, aby i ti, které to teprv čeká, věděli, na co se mají těšit.

Bylo to teďka v sobotu. Už podle názvu jde poznat o co to jde. Biřmování. Kdo to poznal, snad bude se mnou souhlasit, že je to něco nádherného. Dostat dary Ducha svatého. Ale nepředbíhejme.. Takže jak to všechno začalo?

Vloni nám náš pan farář při nedělních ohláškách nenápadně oznámil, že bude probíhat příprava na biřmování. A s velkým nadšením se nás 22 přihlásilo s touhou přijmout Ducha svatého. Postupně jsme se celý rok připravovali a dozrávali ve víře. Snad nemluvím jen za sebe, ale myslím, že každý jsme se za ten rok Bohu trochu víc přiblížili a dospěli do stádia, kdy jsme se na Ducha svatého vyloženě těšili. :) K celkové dobré náladě ve "společenství připravujících" pomohlo i to, že jsme byli všichni víceméně stejně staří a tak se spolu bavili, kecali, smáli, modlili se, zpívali, adorovali a bylo nám fajn. :) Na tu přípravu nezapomenu - už jak napsala maris ve svém blogu :)

A tak postupně se přiblížil ten dlouho očekávaný den D. Celý týden před tím jsem se v ranní i večerní modlitbě modlil, aby Otec seslal Ducha svatého. Byl jsem z toho celkem nervózní: Co kdyby se to nepovedlo? Nebo co když se se mnou nic nestane? Co když to nijak nepocítím?.. Pročítal sem Nový zákon - Skutky a Pavlovy listy (protože je to můj patron), abych o něm něco pořádného věděl. Tak nějak probíhal celý týden až do pátečního večera. V tu dobu jsme měli ještě zkoušku se scholou na písničku a pak adoraci. Ta se nádherně protáhla na celou hodinku a prosili jsme našeho Pána, abychom zdárně otevřali naše džbány a do nich se vlilo to čisté víno :) Fakt, byla to jedna z nejpěknějších adorací, které sem kdy zažil. A tak posilněni jsme se vydali do svých domovů, abysme se na to pořádně vyspali :)

Večer jsem si ještě sedl k netu a zjišťoval od známých, co už byli biřmování, jestli naši drazí biskupové při kázání i zkouší - tj. kázání formou dialogu, jak nám bylo řečeno :) prej jo, tak sem rychle hodil echo Marušce, aby si proletěla půlku Kompendia a já si proletím tu druhou. Kdyby náhodou na něco došlo, tak že to budem zachraňovat :) A tak jsem šel s "proletěnou" půlkou Kompendia spát asi v půl jedné.. Noc utekla rychle, zdálo se mi, že sem jel autem na mšu hrát a že mě zastavili policajti, protože jsem jel rychle. Chtěli mě dát 8b a pokutu, ale že jsem jel na mšu, tak z toho bylo jenom napomenutí.. Dobrý sen před biřmem, ne? :)

Ráno jsem se probudil do nového krásného dne. Opravdu bylo nádherně, nebe vymalované, aby měl Duch svatý "volnou cestu". Se sestrou nás naši oblekli do kroje a po deváté jsme vyrazili do kostela.

Tak krásnou mši jsem "zase" ještě nezažil. Už od té chvíle, kdy jsem s Maruškou vítal o. biskupa Hrdličku jsem cítil, že se to dneska PODAŘÍ :) otec se na nás usmíval a byl ve výborné náladě. Ale nejlíp to bylo vidět u kázání. Hodně nás povzbudil! Vykládal nám o tom, jak ho oslovili naše dopisy, jak se za nás modlil. A to shodou okolností zrovna den před tím večer, jak my jsme měli tu adoraci. Ani nezkoušel.. (nás to potěšilo :), ale myslím že ho asi opravdu oslovily ty dopisy..) A na konci kázání připomenul tři důležité věci, které bychom měli dodržovat v životě. Myslím že to platí pro všechny, nejen pro biřmovance, je to KAŽDODENNÍ MODLITBA, SV. SMÍŘENÍ a EUCHARISTIE.

A tak nastala ta důležitá chvíle, samotný obřad :) pamatuji si že jsem stál spolu s ostatními v řade. Přišel ke mně otec biskup, řekl tu formulku "Přijmi pečeť Ducha svatého" a já nevěděl co mám odpovědět. Asi zrovna přicházel :) Pak jsem ze sebe vysoukal "Amen" a "I s tebou" (na Pokoj tobě) a užíval si to. Ani jsem nedýchal, nebo spíš jo, ale hodně. Tak nezvykle. Tak jak kdyby ve mně něco bylo. Hleděl jsem na okno, které bylo naproti, bylo celé bílé, a tak nějak jsem věděl že Duch svatý sem na nás všechny přišel. A celým kostelem se linulo krásné "Naplňuj mě Duchem svým, naplňuj mně Duchem svým, nechci být prázdný džbán.." :) Tak jsem zase začal brečet, i se svým kmotrem (strýc) co stál za mnou, ruku na mém rameni.

Pak byla bohoslužba oběti.. Po přijetí Eucharistie jsem se díval na svíčku na oltáři - vím že to byl plamen Ducha svatého, i když nebyl nad námi, ale byl to On :) Postupěn se blížil konec a o. biskup nás rozpustil ve jménu Páně. Ale tím to nekončilo... samozřejmě jsme se pak ještě všichni fotili a zpívali, ale to důležité je, že jsme byli "pasováni" na dospělé křesťany!!

A dáli Pán Bůh a my se budem modlit, tak nám Duch svatý umožní žít lepší život, dá nám sílu, abychom poznávali co je dobré a co je špatné, dá nám lásku, abychom si navzájem neubližovali a měli se rádi a dá nám dar zbožnosti a bázně Boží, abychom stále víc přibližovali Bohu, našemu nebeskému Otci. Kéž se takto dokážeme chovat a dokážáme hlásat čím dál víc Boží evangelium, kéž dokážeme být příkladem ostatním, ať už jsou to věřící i nevěřící. Pane, pomáhej nám v tom. Prosíme tě o to. Amen

=)

PS: další článek je na Maruščiném blogu a fotky jsou tu, od Miry Krála :) Děkuju všem, kdo nám pomáhali s přípravou, s krojema, našemu otci Martinovim, otci biskupovi Hrdličkovi, taky šeckým biřmovancům a všem co se za nás modlili :)

Tom